Co znamená být člověkem? Téma redakce signály.cz na období podzim 2014 - léto 2015.

Vztahy jako Boží dar

20. 5. 2015 14:04
Rubrika: Spleť vztahů

Jsou vztahy, které jsou krásné a „osudové“ a přesto nemusí trvat celý život.

Každý člověk, kterého znám, je pro mě darem od Boha. Miluju svůj obor – psychologii – protože je poznáváním jedinečnosti, originality a dobra, jež Bůh vložil do každého člověka. Neříkám, že vždy dokážu všechny lidi kolem sebe milovat a přijímat se vším všudy, ale snažím se. Všichni se přece učíme a já jsem teprve (aspoň doufám) poměrně na začátku cesty.

Ilustrační foto: Vítek Šimek

Za můj život mi Bůh poslal do cesty spoustu lidí. A není to jen o mých 997 facebookových přátelích :-D Ve skutečnosti se každý den střetávám s obrovským množstvím lidí, na ulici, ve škole, v obchodě, v kostele… Lidé, se kterými mám možnost sdílet větší část prostoru a času než jen letmým setkáním, pro mě přirozeně znamenají víc. Nemyslím si ovšem, že je přímá úměra mezi časem stráveným s nějakým člověkem a tím, jak dobře ho znám a jak moc ho mám ráda.

V životě jsem poznala lidi, se kterými jsem strávila velké množství času, aniž bychom se za tu dobu nějak důvěrněji znali nebo si přirostli k srdci. A potkala jsem také pár lidí, se kterými nás pojí jen pár společných chvil a ve skutečnosti jsou to mí opravdoví přátelé, lidé, které mám hluboce a upřímně ráda, a jejichž srdce jsou mi kolikrát bližší než to moje vlastní ;) Jsou výjimeční. Jsou – a to mi stačí ke štěstí.

Nedávno jsem poznala jsem člověka, se kterým jsme byli pouze pětkrát. Od první chvíle však vím, že je mi neskutečně blízký, že je to jeden z těch „osudových“ a vlastně ještě mnohem víc. On byl v mém srdci dříve, než jsme se střetli a bude tam, i když se naše cesty úplně rozejdou. Nikdo mi nikdy nebyl bližší. S ním jsem toho nejvíc zjistila, když jsme mlčeli. A když jsme se smáli, byla jsem blíž Bohu než kdykoli jindy. Nikdy jsem necítila tak hlubokou, radostnou a něžnou jistotu, takový pokoj, jako když byl vedle mě. Díky němu jsem začala věřit v Lásku. Po našem druhém setkání jsem si poznamenala jednu důležitou myšlenku: „ … vstoupil do mého života jako DAR, ze kterého se chci těšit a radovat – po čas, který nám Pán dává.“ Nedal nám mnoho času. Ale ten čas byl tím nejkrásnějším darem Boží lásky.

Nejde o množství času, ale o jeho kvalitu. Nejde o množství vztahů a přátel, ale o kvalitu toho, co společně sdílíme.

Ne všem vztahům je Bohem vyměřeno hodně do množství, ale některým – a tuším, že jsou spíše výjimečné – je vyměřeno obrovsky moc toho, čím nás obohatí i během krátké chvíle, během jednoho setkání, objetí nebo pohledu. Někteří lidé – a jsem za ně velmi vděčná – jsou pro mě velmi jasnou cestou k Bohu, věčné Lásce. 

Nebojme se milovat. Nezapomínejme odpouštět. Nedovolme naše srdce zavřít při každém zklamání. Připravíme se tím o dar, který jsme prostřednictvím toho vztahu dostali, a my ten dar potřebujeme. Nemůžeme jít životem sami. Nestěžujme si, že s některými lidmi máme málo společného času. Na čase tolik nezáleží. Důležité je množství lásky, které do vztahu dáme. Když budeme milovat, nic se nám nestane. Láska totiž nikdy neubližuje a všechno vydrží.

Sdílet

Komentáře

IrenaT Díky za nádherný článek....

Lenka Šerá Markét, úžasné... Díky ! :)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka