...abychom byli jeho obrazem

I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. (Gn 1,26-28, 31a)

Obecně mám velmi ráda začátky, objevování, poznávání, učení se, vznikání, růst, cokoliv nového, počátek čehokoliv. Tak i kniha Genesis je mou srdcovou záležitostí, kniha plná začátků.

Zodpovědnost, která pozvedá

Když se zamýšlím nad tímto úvodním textem z knihy Genesis mám radost. Obrovskou radost ze stvoření. Nejen, že nás Bůh stvořil k obrazu svému, ale zároveň nám i podmanil celou zem! „Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Zároveň ale cítím velkou zodpovědnost vůči všemu, co je mi podřízené a to ve mně vyvolává jakýsi ochranný a pečovatelský instinkt. Nejen proto, že jsem žena, a že by mi tyto vlastnosti měly pevně příslušet, mám k tomu i pádné vysvětlení.

Bůh nám chce ukázat naši hodnotu, to jak si nás váží, jakou pro něj máme neskutečnou cenu. Proto nám dal tento těžký úkol. Svěřil nám celou zem, vše, co na ní je, živé i neživé. Je známo, nejen z psychologie, ale i z praxe, že se dá ukázat hodnota člověku vlastní právě tím, že mu něco svěříme, podřídíme, dáme na starost. Můžeme si představit pouhé povýšení v zaměstnání. To je úžasné - můj nadřízený si mě váží, proto mě povýšil. Je to pro mne důležitá součást seberealizace.

(foto: sherhmee, flickr.com, creative commons)

Pamatuji si, že jsem také kdysi zadala jednomu velmi utlačovanému chlapečkovi trpícímu méněcenností v kolektivu dětí mateřské školky úkol. Šimon byl velmi laxní, nezapojoval se do her, ale věděla jsem, že je to chytrý kluk, který byl dřív šikanován a nebyla mu věnována potřebná pozornost, proto naprosto rezignoval a jediným projevem z jeho strany  byla agrese. Šimonek velmi krásně maloval, poprosila jsem ho tedy o pomoc s výzdobou zdí třídy, o návrh a pomoc s realizací. Rázem to byl někdo jiný, měl konečně pocit sounáležitosti, snad i výjimečnosti a děti ho přestaly utlačovat, vážily si ho, obdivovaly jeho kresby.

Jedinečné stvoření

A tak i Bůh říká, že jsme jedineční. Každý jiný, s rozdíly, které vidíme od pohledu i nosíme ve svém nitru. Jeden jako druhý jsme ale jedno. Spojil nás v člověka, kterým je každý z nás, proto jsme si před Bohem všichni rovni.

Rozdal však dvě důležité role. Mužskou a ženskou. Abychom se mohli množit, plnit zem, a aby nikdo z nás nebyl sám.  Abychom plnili své role a doplňovali se s odpovědností, láskou a respektem k druhému pohlaví. Tak, jak on stvořil nás, tak i nám dal možnost tvořit, nejen nejkrásnější společenství muže a ženy, především další životy. Dal nám až neskutečný dar a poslání.

Sebepřijetí

V životě jsem se vydala po různých cestách a ne vždy to byly zrovna ty cesty Boží. Právě na těch „nebožích“ jsem poznala jaká je to radost vrátit se zpět na tu správnou. Jak hřeje ten pocit, když po dlouhém strachování, trápení a nevím, čím dalším cítíme, že jsme na správném místě, nebo na správné cestě na to ono místo.

Sebepřijetí je jedním z velkých úskalí na naší cestě životem. Někoho problémy s ním provází od dětství, někoho přepadnou nečekaně po nějaké události či mezníku v životě a někdo je zasažen zcela jinak… Pamatujme na to, že se ale nic neděje jen tak. Vše se děje za nějakým účelem.  Je to jeho plán, který je určen a dle něj je velmi dobrý.

Každý náš strach a obava, je tedy jen zastrašování a kalení naší mysli, možná další zkouška, možná pokušení. Říká se, že největší strach mají ti, jejichž životy stojí za nejmíň. Můj život stál za nejmíň, když jsem myslela, že Boha ve svém životě nepotřebuji...

„Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.“
(Gn 1,26-28, 31a)